• Nacházíte se zde:
  • Kroje


Kroje

Lidový oděv na Zlínsku

Na Zlínsku se nosilo několik typů lidových krojů. Na jihu jejich tvar ovlivnilo Slovácko, od města Otrokovic východní Haná, ve východní horské oblasti táhnoucí se až k moravsko-slovenské hranici se nosil lidový oděv s převládajícími prvky karpatské kultury Valašska. Právě tyto valašské kroje se nosily ve Zlíně a jeho okolí, odtud pokračovaly směrem na východ a jihovýchod. Kraj byl málo hospodářsky a průmyslově rozvinutý, a proto nedošlo k velkému rozlišení mezi oděvem všedním a svátečním. Také sociální rozdíly nebyly v odívání tak patrné, jako v nížinných oblastech. Kroj ve své původní podobě začal na Zlínsku mizet již ve druhé polovině 19. století. Nejdéle se udržel v okolí Luhačovic a Valašských Klobouk.

Ženský kroj

Valašský kroj z KašavyŽeny se odívaly v plátěnou košili zvanou rubáč s opléčkem, na ni oblékaly po prsa krátkou košilku, plátěné rukávce s nařasenými rukávy, na úzkém límečku a na konci rukávů se střídmou výšivkou. Na Luhačovicku a Zlínsku převládala světle okrová a zlatožlutá výšivka, v protestantských obcích modrá nebo černá. Na jižním Valašsku a na Vizovicku zůstával dlouho zachován typ dlouhých úzkých rukávů. Stejně jako jinde v západních Karpatech převládal systém dvou zástěr: 1. zadní letnica nebo leknica se vázala zezadu dopředu, byla většinou bílá, v okolí Valašských Klobouk se pro určité příležitosti barvila na modro, případně zdobila potiskem drobným vzorkem; 2. přední fěrtoch mohl být bílý s drobným či větším vzorkem (na Zlínsku k slavnostním a svátečním příležitostem), jinde se nosil modrotiskový hladký nebo se vzorkem. Soukenná vesta – kordulka byla na Zlínsku nejčastěji višňově červená, na Luhačovicku také zelená, na jižním Valašsku místy světle modrá. Výstřih lemovala široká stuha z hedvábí nebo brokátu. Svobodné dívky si vlasy zaplétaly do copů, vdané ženy nejčastěji ukrývaly vlasy pod červený vlněný šátek vázaný pod bradu nebo velký turecký vázaný na záušnice. V okolí Valašských Klobouk a Luhačovic se nosil bílý šátek s kyticí bílé výšivky v jednom cípu šátku.

Mužský kroj

Základními prvky mužského kroje byly košile, kalhoty – nohavice, vesta, kožená nebo soukenná obuv a pokrývka hlavy. Košile byla zhotovena z rovných trhaných kusů plátna, spojených ručně šitým švem. Sváteční košile se vyznačovala bohatšími rukávy svazovanými u zápěstí tkanicemi, zatímco úzký límeček zdobila žlutá, na jižním Valašsku černá výšivka. Rovněž nohavice patřily materiálem, podomácku zpracovaným suknem, k nejstarším součástkám. Nohavice se šily z modrošedého sukna, které vytlačilo místy, zvláště na Zlínsku a odtud na jih, původní bílé. Nohavice byly přiléhavého střihu zvaného na vidličku se dvěma rozparky a s dlouhým koženým řemenem. Mládence zdobil červený plátěný šátek protažený rozparky. V letním čase a pro pracovní příležitosti sloužily kalhoty šité z pevného domácího plátna. Vesty – bruncleky se šily převážně z řemeslně vyrobených suken. Na Zlínsku a Slavičínsku převládala barva červená, k jihovýchodu přecházela do fialové, jen místy na Valašskokloboucku se nosily vesty modrošedé. Výzdoba spočívala v lemování kapsových patek, šúsků a okrajů barevnou vlněnou šňůrkou. Krátké soukenné kabátky – lajblíky doplňovaly kroj v chladném počasí nebo ke slavnostním příležitostem. Nezbytnou tečku mužského kroje tvořila pokrývka hlavy: klobouk – plzák, nebo kožešinová beranice. Zlínští muži nosili také zelené čapky – aksamitky, zdobené vydří nebo kuní kožešinou, starší muži dávali přednost černým beranicím. 
Muži, stejně jako ženy, obouvali v horské oblasti kožené krpce, avšak převládající byla soukenná obuv. Vysoké kožené boty – krabačky z jemnější, nebo hrubší kůže mají rovněž starou tradici, na niž navázala na přelomu 19. a 20. století výroba průmyslová, která proslavila Zlín i jeho okolí.

Kroj východní Hané

Východohanácký kroj z FryštákuNa sever a východ od Zlína, v obcích Racková, Mysločovice, Sazovice, ve vsích kolem Fryštáku se nosil kroj východní Hané. Střih, materiál i výzdoba svědčily o větším blahobytu obyvatel i kulturních vlivech proudících do tohoto území ze západu.

Ženský kroj

Základ ženského oblečení tvořila konopná košile – rubáč zavěšená přes rameno na náramcích – tračkách a opléčko, což jsou krátké a široké rukávce. Úzký límeček svátečního opléčka zdobila výšivka žlutozlatou nití. Sukně, sešitá pouze krátkých švem v přední části, kde se svazovala, byla vyráběna z kanafasu, nebo plátna obarveného u barvíře na temně modrou barvu. Podle společenského postavení majitelky se lišil počet spodnic, na něž se sukně oblékala. Finančně nákladnější materiály si opatřovaly zámožnější ženy pro sváteční a slavnostní příležitosti jak na sukně, tak i na živůtky. Vrchní zástěra – fěrtoch byla nejčastěji temně modrá, na neděli vlněná. Fryštačanky měly v oblibě drobné kvítkované zástěry nazývané mezulánky a kamrhólky. Ze stejného materiálu zhotovoval místní krejčí také živůtek – frydku bohatě zdobený vyskládanou stuhou. Ve vesnicích východní Hané převládaly kordulky z temně červeného sukna. V jejich hlubokém kulatém výstřihu vynikal široký naskládaný límec, dodávající působivý základ k úpravě hlavy s červeným šátkem uvázaným na záušnice. Do nízkých červených vyšívaných střevíců svátečního oblečení obouvaly ženy bílé nebo modré punčochy. Od jara do podzimu však většina žen a jejich dětí pracovala doma i v poli neobuta, nebo ve starých, obnošených střevících, botkách a v zimě v papučích.

Mužský kroj

Sváteční oděv se skládal z bílé plátěné košile zdobené černou výšivkou na náramcích a límečku, kalhot z vyčiněné barvené kůže, v příměstském prostředí z temně modrého sukna. Nohavice sahaly po kolena. Z modrého sukna se na Fryštácku šila i vyšívaná vesta – frydka, v ostatních hanáckých obcích převládala barva zelená. Plášť z tmavomodrého sukna patřil k reprezentačním součástem mužského oděvu, zatímco bílá soukenná halena sloužila v chladu a nepohodě pracovních dnů. Obuv byla finančně nákladná, a proto pečlivě udržovaná. Holínky z pevné kůže spolu s koženým páskem a černým tvrdým kloboukem, zdobeným červenou stuhou, byly považovány za nejnákladnější součástky mužského kroje. Starší muži a ženy nosili v zimě soukenné papuče (stejně jako na blízkém Valašsku). Fryštáčtí měšťané upravovali klobouk do loďovitého tvaru podle napoleonské módy. 

Obřadní kroj

Svatební kroj ze ZlínaK výročním obřadům i rodinným slavnostem byl oděv obohacován o zvláštní krojové součástky. Nejokázalejším obřadním oblečením byl svatební kroj, a to nejen oblečení ženicha a nevěsty, ale celé svatební družiny. Při této rodinné slavnosti se uplatnily také součástky, které již byly z běžného užívání vyřazeny. Kabát – župice pro ženicha, na Fryštácku kabát s řasnatým límcem a velkými knoflíky ze světlého kovu, nebo kožešinou pošitou šubu – mentík pro nevěstu si sociálně slabší svatebčané vypůjčovali od zámožnějších rodin. Výtvarně nejpoutavější byla nevěstina plachta – úvodnice, dar od nevěstiny kmotry. Patřila k vrcholům vyšívačského umění a ženy si ji brávaly rovněž na slavnost křtu, na obřadní úvod po porodu dítěte, mnohé také na poslední pouť.

František Bartoš podrobně líčí úpravu nevěstiny hlavy s vínkem, tkánkou, pentlemi a korunkou na temeni hlavy. Tento obraz mu jako chlapci z Mladcové zůstal svou jedinečností hluboce vryt do paměti. Složitá úprava svatebního pentlení byla provázena zpěvem, řadou úkonů a zvyků, stejně jako obřadní zahalení vlasů mladé ženy do šátku, nebo čepce o svatební noci. 

Ženichův kroj zdobil na Luhačovicku a Zlínsku bílý pruh plátna – ručník, svázaný zelenými stuhami, a červený vlněný pás – sak, zdůrazněný bílým potištěným šátkem uvázaným kolem boků. Klobouk doplňovala vonička – kytka z umělých květin s pozlátky, rozmarýnem a stuhami, dar od nevěsty. Také hanácká beranice – tchořovice s pěti hedvábnými stuhami působila spolu s řasnatým pláštěm s dvojím límcem velmi okázale.

Vybráno z publikace Zlínsko (Red. V. Nekuda) Brno 1995, kapitola Lidový kroj, autorka Věra Kovářů.